Tato odrůda s trochu vznešeným českým jménem pochází z Ameriky.
Ač se stromy krasokvětu vyznačují rozložitým růstem, koruny co do celkové velikosti zůstavají spíše menší, převislé. Staré polomologie doporučují při pěstování vytvářet řezem silnou kostru stromu. Krasokvětu se daří v kvalitních živných půdách, v teplých polohách. Nikoliv však na stanovištích suchých. Má rád přiměřenou vlhkost půdy i vzduchu. Je dosti náročný – experimenty se moc nevyplácí.
Plody jsou většinou charakteristického zašpičatělého tvaru s žebry, která jsou zvláště výrazná v okolí kalichu a směrem ke stopečné jamce se ztrácejí. Plody mají krásně žlutou, na osluněné straně někdy mírně zardělou slupku. Dobře vyvinuté a veliké jsou nádherné – skoro škoda je jíst. Jako jsou nádherné, tak jsou ale i dobré. Šťavnaté, lahodné, navinule sladké chuti. Sklízí se v polovině října, někdy již dříve. Staré pomologie ale doporučují co nejdelší ponechání plodů na stromě – údajně nabývají na již tak dobré chuti. Do konzumní zralosti nastupuje zhruba v prosinci.
Jako opylovače pro Krasokvět žlutý lze doporučit ty obecně dobré. Sám Krasokvět žlutý je pro mnoho ostatních odrůd dobrým opylovačem.
S odrůdou jsem se setkal ve spíše vinařském kraji – konkrétně v Mikulově, odkud také pocházejí plody zachycené na obrázku.