Hrušeň Salisburyova pochází z Belgie. Patrně jde o semenáč vypěstovaný okolo roku 1800. Odrůda nese jméno po botanikovi Salisburym.
Odrůda roste bujně, vytváří velké koruny. Je méně náročná, odolná proti mrazu. Lze ji s úspěchem pěstovat i ve vyšších polohách na horších půdách (z vyšších poloh s ní máme také dobré zkušenosti). Je dosti odolná proti strupovitosti – i v extenzívních výsadbách může přinést velmi pěkné plody. Do plodnosti nastupuje později, pak ale plodí hojně a zpravidla nevynechává.
Hrušky jsou střední velikosti. Mají zelenavě žlutou, později žlutou základní barvu. Na osluněném místě se slupka barví do červena. Barvy jsou tlumeny skořicově hnědou rzí. Chuť plodů je v konzumní zralosti velmi dobrá, příjemně sladce kořenitá. Hrušky jsou šťavnaté. Ke sklizni dozrávají v druhé polovině září. Do konzumní zralosti se dostávají přibližně týden po otrhání. Poté dlouho nevydrží.
Dobrými opylovači pro Salisburyovu jsou Clappova, Hardyho či Charneuská. Sama Salisburyova je dobrým opylovačem.
Odrůdu známe například z Dolní Dobrouče (okres Ústí nad Orlicí).

Salisburyovu nalezl ve svém sadu na Rychnovsku i pan Petr Šmída (s jeho laskavým svolením zařazujeme zaslanou fotografii)