Zase ta…Francie. Další francouzská odrůda, která vznikla podobně jako Lucasova v druhé polovině 19. století. Vypěstována byla H. Froucinem v severofrancouzském městě Dreux.
Je to středně bujně rostoucí odrůda. Je relativně odolná vůči strupovitosti. I když je odolná proti mrazu, doporučuje se přesto k pěstování pouze v nížinách. Do plodnosti nastupuje brzy po výsadbě. Pak plodí hojně a docela pravidelně – i když čas od času také může vynechat. Je náročná.
Velikost plodů je střední, někdy i větší, tvaru podlouhlého, na obě strany kužeovitě zaobleného. Barvu mají světlezelenou, ve zralosti žlutozelenou. Jsou nápadně tečkované. Mají dobrou, sladkou a jemně kořenitou chuť.
Z vyšších a nevhodných poloh je chuť méně dobrá. Ke sklizni dozrává na přelomu října a listopadu, měla by se sklízet co nejpozději. K jídlu dozrává v prosinci, dá se pak skladovat i několik dalších měsíců v následujícím roce.
Vhodnými opylovači pro Pařížanku jsou odrůdy Boscova, Clappova, Hardyho či Charneuská nebo Williamsova. Sama Pařížanka je dobrým opylovačem pro řadu odrůd.
Pařížanku jsme nalezli například v Pardubicích (okres Pardubice) či u Ostřešan (okres Pardubice).